Asi dva tři týdny po porodu se mě ptala kamarádka, jak si najdu čas na jógu. No nevím, jak k tomu dospěla, že si ho najdu, asi to souvisí s tím, jaké si o druhých vytváříme představy – z nějakého důvodu vždy lepší než o sobě… Realita je ale taková, že na jógu v prvních týdnech opravdu čas nebyl. Když byla volná chvilka – a ještě stále to tak je – primárně volím jídlo v klidu 😀 Teprve teď, po pár měsících občas vybalím podložku, ale stále bych neřekla, že se věnuju józe, spíše jen rehabilituju to celodenní hrbení a nošení 😀
Ale. Přesto mi předchozí jógová praxe pomáhá denně. Například:
– teprve teď jsem objevila plný potenciál všech svých končetin a často si něco podávám nohou 😀
– obouvání zimních bot s dítětem v šátku…
– dokážu vydržet velmi dlouho v polohách, které ani jógini nevymysleli – bez hnutí. A často snad i bez dechu…
– hodně často doma držíme maunu a při pohybech se téměř nadnášíme (škoda, že jsem nevypilovala levitaci, ta by se teď šikla)
– ovládnutí svých tělesných potřeb – opravdu se hodí umět přesunout pozornost jinam od naléhavosti hladu nebo potřeby toalety
– ta práce s myslí se hodí i v krizových situacích nepohodlí a křiku
A pozor, nedávno jsem využila i udžájí dech – při předstírání spánku 😀 nezabralo to, ale tak za zkoušku nic nedáš…
Zpětně jsem pochopila, proč mají hindu božstva čtyři ruce. To je asi základ mateřství – rozvinout si schopnosti, jako byste je taky měli. Kromě využití noh jsem začala i více využívat jednotlivé prsty na nošení různých věcí, otevírání dveří atd.
Asi takový můj výstup z posledních měsíců je, že mateřství obecně je zaměstnání pro více než dvě ruce a jednu hlavu.