Míra odložitelnosti spícího dítěte je nepřímo úměrná naší potřebě/touze po odložení.

Naprosto geniální. Rovnou dodám, že nejsem autorem, ale bohužel nevím kdo, přečetla jsem to někde na síti a často si na to vzpomenu. Autorství ráda přiznám, klidně se ozvěte 🙂

Každopádně sedí to přesně. Vyšlo na mě kontaktní dítě s mnoha citlivými senzory teploty, pachu, zvuku, pohybu a asi i spoustou dalších. Prostě neodkladné. Odklad se podaří cca jednou z deseti. A pokud máte takové dítě, dospějete do bodu, že to zkoušíte méně, protože po probuzení začíná vše nanovo. A nevyspané dítě je ještě výživnější než to vyspané… Prostě nestojí to za to a tak držíte… Ještě jsem nezažila, že bych spící dítě někam úspěšně přenesla, oblékla atd. Slýchám o tom, a protože s dítětem je jedinou jistotou změna – těším se na to 😀

S takovým dítkem si „odložení spícího“ lajznete častěji, když víte, že už není co ztratit, stejně někam nebo něco musíte. A tak odložíte jako vždy – jemně, pomalu, ani kloub v prstu vám nesmí prasknout, postel musí být na vaší straně a nevrznout. Prostě je hodně věcí, které musí klapnout. Ale řekněme, že všechny jsou splněny. Víte jaký je výstup? Odložit se podaří vždy, když už stejně za pár minut musíte někam jít. A to musíte i budit. Au. Úspěšnost odložení v případě spěchu – u nás zatím 100%.

Oprosti tomu, když chcete chvilku pro sebe – rozuměj většinou na úklid, vaření, toaletu, hygienu – úspěšnost odložení je někde u desíti procent – tedy podaří se tak jednou za týden. Je to zvláštní fenomén, že? Jako by cítili to pnutí… tu touhu po svobodě. A tu lehkost, když vám o nic nejde. Možná to je to, co je budí.

Máte jiné zkušenosti? Třeba když si rozšířím obzory toho, co je možné, za hranice své zkušenosti, rozšířím i svou žitou realitu 😉

Autor/ka fotografie: Lisa Fotios: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/osoba-ruce-laska-ruka-2721581/