Kojení jako kouzelná hůlka

I když jsem se na kojení v moderním duchu připravila – něco si načetla a zašla na kurz – stejně musím říct, že mě to překvapilo. Před porodem jsem nechápala existenci laktační poradkyně – přišlo mi, že jediné, co je potřeba řešit je, aby se dítě správně přisálo a toť vše. Zpětně vnímám, že laktační poradkyně (podobně jako dula u porodu) – je prostě zkušenější přítelkyně, dříve možná sestra, matka, babička. Dnes už vim, že bez ní bych kojení opravdu neudržela. A pokud se na kojení chystáte, doporučuju mít někoho v záloze – předem smluveného, kdo za vámi ideálně přijde hned po narození dítěte.

Jedna z prvních otázek, kterou jsem po porodu nejčastěji dostávala od svého okolí byla právě na téma kojení a to: „jak často kojíš?“ a rovnou s dovětkem „co dvě nebo co tři hodiny“. Taková prostě byla dřívější praxe. Realita mého kojení „na požádání“ byla ale taková, že jsem ze začátku kojila téměř nonstop. Na návštěvách – „to už zase papá?“ – tak ne, nepapá, ale zrovna na návštěvě, kde je toho na něj moc, se potřebuje častěji kojit, ani ne tak papat. Ale tak vysvětlete to rodičům, kteří vás vychovali a o dětech tedy vědí své… prostě každý vycházíme z jiného kontextu a jiných informací. Dnes už víme, že při kojení nejde zdaleka jen o krmení.

Ztracená kontinuita

V případě, že by kontinuum předávání zkušeností nebylo narušeno – u porodů porodnicema a izolovaností, u kojení umělým mlékem, ale celkově také tím, že žijeme v nukleárních rodinách -, předávaly bychom si takto zkušenosti mezi sebou a bylo by to běžné. Realita je tady však s kojením taková, že se kojilo do prvních obtíží. A rady, které běžně dostanete od generace svých maminek a babiček (založené na tehdejší „propagandě“, kdy jsme si ještě mysleli, že jsme chytřejší než příroda), často bohužel k těm obtížím vedou. Co se týče mateřství, žijeme v čase ztracené kontinuity, tápeme a hledáme na e-miminu.

Strašně těžko se na tyto škodlivé rady reaguje, pokud se nechcete nikoho dotknout na citlivém místě – protože každá matka chce udělat to nejlepší pro své dítě. I ty naše chtěly. Ale tehdy se prostě věřilo, že sunar je lepší (nebo minimálně stejně dobrý ekvivalent mateřského mléka), separace po porodu normální (ať si matka odpočine a tedy z mé zkušenosti v porodnici – i miminko si prý chce samo odpočinout v postýlce v zavinovačce a nemám ho furt otravovat) a spousta dalších, dnes už naštěstí víceméně překonaných praktik. Já tedy většinou nereaguju, pokud mi nikdo nic netlačí, reaguju hmmknutím.

U-po-kojení

Ale zpátky ke kojení. Kromě toho, že jsem vděčná, že jedna má dobrá kamarádka je laktační poradkyně a že ji můžu bombardovat svými zvědavými dotazy – jsem byla asi nejvíc překvapená z toho, jaký vliv a význam má kojení pro miminko. Není to pro něj jídlo, je to prostě jeho oblíbená aktivita. Je to pro něj ultimátní uklidnění a bezpečí. Když zasáhnu včas, vždy se dá upo-kojit kojením. (Jo, na začátku kojení jsem si začala všímat, v kolika slovech se kojení vlastně skrývá – u-spo-kojenost, u-kojenost.)

Kojení je taková kouzelná hůlka, kterou dostala matka k péči o kojence. Je potřeba mít rady zkušenějších (tedy v dnešní době laktačních poradkyň) – na to, jak ji používat, jako každý nástroj. Ale když se ji naučíte využívat – je to výhra pro vás i miminko, jednoznačně usnadňuje péči, protože zlepšuje pohodu a spokojenost miminka.

Je to investice

Ale je potřeba to nepodcenit, není to zadarmo a průběžně je víc než pravděpodobné, že „něco“ s kojením budete řešit. Je to časově, fyzicky i psychicky náročné. Kojení zvyšuje provázanost matky a dítěte. Je to prostě investice. Mě osobně přijde, že to stojí za to… je to prostě investice do vztahu. A je dočasná. A tak si v případě nesnází vždycky řeknu, že teď to ještě zkusíme zvládnout. A zatím to jde.

Ale vím, že to není snadné, obzvlášť bez podpory a rad. Snadno se stane, že uděláte maximum a nebude to stačit. Takže na závěr ještě dodám, že i když nekojíte, nekojila jste, nešlo to, cokoli se stalo – je to v pořádku. Každý má jiný příběh a není jediná cesta pro všechny. Vím, že je to citlivé téma, protože každá matka chce pro své dítě to nejlepší. Chtěla jsem pouze sdílet, že mě vlastně fakt šokovalo, jaký má kojení na miminko efekt. Teprve teď jsem asi pochopila, proč se řadíme mezi savce.

Ano, dělám mu dudlík

Hned po četnosti kojení je nejčastější tato otázka: „kde má sakra dudlík?“ Upřímně chápu, proč byl vynalezen, a stále ho v duchu nechci moc pomlouvat, kdybych ho třeba ještě potřebovala, ať to tam nemám zavřené, když by třeba hrozilo, že zešílím. 😀 Takže ano, dělám mu dudlík. Ale bylo by snad lepší, kdyby mu dudlík dělal matku?