Evakuace domácnosti

Jedním z úkolu matky je zabránit dítěti v sebezničení. U toho mého taková postupná sebedestrukce nastává po cca hodině a půl, když se dítěti začnou přepalovat obvody. Projevuje se to šílenou rozjíveností, hlučností, křikem, nespokojeností, ale často to má i jeden milý znak, a to jsou záchvaty smíchu. Pozorný posluchač ale v tomto smíchu nalezne stopy šílenství 😀 Je tedy potřeba mít rozvinuté strategie, kterými tomuto přepálení zabráníte, alespoň u nás. 

Jednou ze strategií, která u nás občas funguje, je adrenalinová vycházka s kočárkem.

Dříve jsem si myslela, jaká je to pohodička s kočárkem do parku… tak ne. U nás se jedná většinou o ultra rychlou evakuaci domácnosti, kde jinak – kromě samovznícení dítěte – hrozí i šílenství matky.

Adrenalinová vycházka je to u nás díky tomu, že máme dítě pro pokročilé. Tedy takové, které zásadně nespí samo a neusíná snadno. Uspávání je tak u nás záležitost dlouhého, intenzivního a pravidelného houpání (poznámka pod čarou: nutno dodat, že zdaleka ne vždy to zabere a často končím s dítětem na prsu v nosítku). 

I po usnutí je však potřeba zůstat ve střehu, kontinuálně monitorovat terén a dávat si pozor, ať se nedostanete do pasti – například vybírat cesty, z kterých se nabízí několik dalších únikových cest. Když zaspíte (/začtete se – jednou z mých nově nabitých schopností je čtení za chůze s kočárkem), může se stát, že se ocitnete ve slepé uličce – před vámi je matka s dětmi, školka, více než dvě ženy, malí psi…. V marné snaze zachránit co se dá, to obrátíte, zrychlíte krok až pomalu utíkáte… ale s kočárkem (někdy tedy v kombu s nosítkem) stejně nikam moc neutečete.

Tady to končí. Někdy sice ještě dlouho poté zoufale houpáte než jste ochotni si to přiznat, ale… GAME OVER.

Zpětně se omlouvám všem rodičům s kočárkem, jejichž dítě jsem kdy svou lhostejností probudila. Až teď jsem pochopila, že tady nejde o pohodovou procházku na čerstvém vzduchu, ale o zachování zdravého rozumu a přežití rodu.