3 měsíce

Myslela jsem si, že ráno potřebuju ticho a čas pro sebe a tvrdila jsem, že ve spěchu radši nejím. Co bylo, bylo…záhy jsem pochopila, že  možnosti jsou ve spěchu nebo vůbec. Podobně odpadl můj ranní “defrost time”. 

Neuměla jsem si představit tu naléhavost všech miminkovských potřeb. A taky jsem toho dost zjistila o relativitě času. To, co mi dřív trvalo týden (přemýšlení, hledání motivace, pomalé konání…), teď mám za pět minut.

Možná kdybych měla miminko, které se položí do postýlky a spí. Slyšela jsem o nich, že prý existují. 😅🤷‍♀️ Ale stejně, neměnila bych.

Říkám si, proč mi někdo neřekl, že je to tak úžasné. Ale myslím, že mi to říkali. Taky si říkám, proč mi někdo neřekl, že je to takový mazec. Ale myslím, že i to jsem asi mohla slyšela..

No pořád na to stvoření koukám a říkám si, že nic krásnějšího jsem neviděla. Láska jakou si člověk předem neumí představit. ❤️ 

Celé to šílenství nelze slovy sdílet a nelze se připravit. Prostě to jede, nahoru dolu. Ale člověk ví, že by neměnil. Je to jako by se k nám domů nastěhovali božstvo 🙏🏻